† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Momentalne nemam cas, silu ani chut pokracovat.
Uz v tom nenachazim zadny smysl.
Ale nebojte se, v kontaktu s Vami zustanu.
Tady si me muzete pridat mezi pratele a mit o me prehled;-)
www.facebook.com/profile.php
Mejte se moc pekne. Treba zase nekdy.
Alis.
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42... a celý rok 2009. Cítím, že nastal nejvyšší čas udělat něco se sebou. A 1. leden je k tomuto předsevzetí nejideálnější.
Je načase udělat krok kupředu. Odprostit se od zabijáků volného času. Odprostit se od tohoto zabijáku volného času. Začít se věnovat více důležitým věcem.
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Možná včerejší příspěvek vyzněl jinak, než jsem chtěla. Ale to je fuk. Nebudu to rešit, nebudu ho mazat. Se změnou musí člověk začít uvnitř, nic se nezlepší, když o tom napíšete na blog. Možná jsem udělala chybu. Určitě. Ale to už zpátky nevezmu.
Chtělo by to menší bilanci roku 2008. Jak se tak dozvídám, mí přátelé a známí i ti neznámí měli super rok a přáli by si, aby se zopakoval. Přála bych jim, aby měli ještě lepší rok, než byl ten letošní.
Můj rok 2008 měl být rokem nových začátků. Jestli je válení se v blátě začátek, nevím. Rok 2008 se nepovedl.
Nedařilo se ve škole, v přátelství ani v lásce. Skoro každý mi dával najevo, že jsem zbytečná, ať už to byly mé drahé profesorky, stálé pracovnice na brigádě, nebo někteří mí kamarádi.
A pravda bude, když řeknu, že to byl nejhorší rok, který jsem prožila. Z kamarádství jsem udělala tolik věcí, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že je po kamarádství. Méně je někdy prostě více. Udělala jsem něco i pro lásku. Nakonec odešla se sebevědomím nižším než Mariánský příkop. A nebylo to jednou.
Ve škole se na mne vezli díky jedné "kamarádce". Byla jsem za největšího podrazáka kvůli tomu, že jsem nenašla odvahu poslat ji do prdele.
Celkově to byl můj rok samoty a velkého překonávání se. Jestli jsem teď silnější těžko říct...
Rok 2009 bude takový, jaký si udělám. A pokusím se, aby byl lepší.
Přání Vám: Ať je Váš rok 2009 jasný a krásný, ať se Vám splní vše, po čem Vaše srdce touží. Ať máte vše, co potřebujete. Ať jste šťastní, zdraví, zamilovaní, úspěšní na všech polích. Ať máte kolem sebe vždycky spoustu lidí, kteří by pro Vás dýchali, kteří Vás vyslechnou, poradí a kteří Vás milují. Všechno nejlepší v novém roce!
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Pojďme se nyní zabývat mnou.
Mým dalším velkým problémem (když nepočítám to, že jsem až moc hodná a to, že všechno moc řeším) je to, že za každých okolností chci být perfektní. Přestala jsem se už jakž takž zabývat lidma, kteří "mi na chleba nedávaj". To je jedna z věcí, kterou mi dalo Španělsko.
A tohle musí zákonitě souviset s tím, že pak řeším, že nic nezvládám, nestíhám a tak dále.
Pro svoje okolí chci být holka, co je v pohodě. Holka, která má věci pod kontrolou. Holka, která má své sny a ví, jak jich dosáhnout.
Jednou mi to řekla i Sylva. Že by chtěla být jako já. Že jsem v životě dokázala na svůj věk už tolik věcí, mnohem více než ona. I Mona mi něco takového povídala:) (jenže ta v mém věku bude mnohem dále než já, to vím jistě). Možná něco na tom bude... Jenže já uvnitř vím, že dokážu mnohem mnohem mnohem víc. Stačí jen chtít...
Jenže pak přijdu domů, padne na mne lenora a já ty svoje sny pohřbím pod všemi svými seriály, nicneděláním na netu.
Španělsko mi dalo i pár kilo navíc. Dny bez oběda, kdy jíte jen tousty (samozřejmě jsme si vařily hodně často) a pak večer si k filmu vezmete balík sušenek- ne 4, 5, ale takových 15, někdy i 20sušenek. A někdy si dáte i čokoládku... A pak jdete spát... To se na těle podepíše. Jenže já, ač chci být dokonalá, prostě cvičit nebudu. Nikdy jsem nebyla na sedy-lehy nebo aerobik s Olgou Šípkovou...
A když pak slyším o někom, kdo je úspěšný, má titul, x certifikátů a papírů na chytrost, je sympatický, dobrý ve sportech, má milion aktivit a je prostě dokonalý, mám vztek. Ne na toho daného člověka. Na sebe. Taky bych taková mohla být.
Nevím, kde se poděla ta moje dávná píle, o které na základce učitelky psaly romány. Všechno je to jen o tom překonat sebe samu. Ale mám pocit, že to nedokážu.
Ano, není nic jednoduššího, než sednout nad tu zatracenou Evropskou unii a všechny ty zákony a začít překládat, zvýrazňovat a hledat souvislosti. Není nic jednoduššího, než vyrazit za nějakým sportem, kulturou whatever...
Jenže to radši ta "co JEN chce být perfektní" bude sedět doma a surfovat na netu hodiny a hodiny.
Chci to změnit. Musím to změnit. Ať nezapláču ve škole. Bude rok 2009 konečně tím zlomem? Stačí jen chtít?
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Česko začne předsedat Evropské unii, Santa zavraždil paní Clausovou a další své příbuzné, o Vánocích bylo málo bouraček a na Ostravsku se nemá vycházet ven kvůli ovzduší. Pásmo Gazy se proměnilo v tratořiště krve.
Já byla poprvé v životě pozvaná slavit Silvestra mimo domov. Barbie ze sedmého si kupuje kabát za 2500 a pak ho odmítá nosit. Nabízí tykání svému učiteli autoškoly, protože "nesnáší, když jí někdo vyká". Ano, takle blbounká je. A já po dlouhých letech pomáhám s úklidem celého baráku, protože tento týden je řadě na našem bytě.
Dokončila jsem seminárku do historie na téma La mujer en el franquismo. Mohla jsem si vybrat libovolné téma z období Franka a po brouzdání po netu se mi zachtělo piprat se v tom, jak ve Španělsku 30.-70.let minulého století utiskovali ženy.
Byla jsem v kině na Austrálii. Moc hezké. Jen poslední hodinu mohli zkrátit na 20 minut.
Mi hermano nenosí skoro nic jiného než svetr ode mne ze Španělska.
Mám stále posunutý režim na španělský, chodím spát v jednu a vstávám v deset a uvědomuju si nutnost změny. Spánek je přece pro slabé:-D
A opět zařizuju rodinnou dovolenou a opět se rozčiluju. Přijedu domů na tři týdny a řeším dovolenou, protože vím, že kdybych to nechala na nich, nejelo by se nikam. Zuzka mi v neděli řekla, že je to moc skoro zařizovat dovolenou, protože ani jedna nemá jistotu práce. Jo... Jenže tu nemá ani hermano. A co já? Snad v "řádném termínu" dokončím bakaláře. A co budu dělat pak? Budu mít prázdniny nebo začnu makat?
A když mi nakonec napsala, že ji teda máme zajít rezervovat, řekl mi mi querido hermano, že si ještě rozmyslí, jestli pojede.
Asi pojedu sama. Řecko je moje druhá nejoblíbenější země po Španělsku a já si ho ujít nenechám. A když jsem viděla Sisterhood of Traveling Pants, vrátila jsem se do doby, kdy mi bylo 11 a byla v Řecku s našima a známýma.
Závislost na seriálech je čím dál větší. Už mi nestačí IT Crowd, Big Bang Theory a How I Met Your Mother. V kompu mám i Gilmorky 7. řadu, My Name Is Earl, Two and a Half Men a sháním Přátelé všechny sezóny. Na netu sleduju navíc i Family Guye a Futuramu.
Poprvé v životě jsem byla v čistírně. Teda podruhé- když počítám loňské odečty vodoměrů. A dneska si mám kabát vyzvednout, tak doufám, že všechno dopadlo dobře, protože jsem byla ochotná si ten kabát "chemicky vyčistit" sama, než abych ho dala cizím lidem. Překecali mne.
A měla bych jít aspoň překládat něco, abych se mohla pustit do své desetistránkové seminárky o obchodě Evropské Unie.
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Je to další z věcí, které mne naučil Erasmus. Nestěžuju si. Aspoň ne pořád. Život je prostě takový. A když máte jen málo pořádných přátel, ani se to moc nevyplatí.
Když se mne v sobotu zeptal náš programátor na extra zážitky ze Španělska, nevěděla jsem už co říct. Fakt je, že všechny zážitky jsem vyprávěla pořád dokola už asi 20krát a nevím, co jsem komu řekla, co komu utajila...
Hlavně si nestěžuju na nedostatek času. I když to tak je. Za poslední týden jsem se zastavila jen párkrát. Uklízím, navštěvuju přátelé, dávám jim dárečky, lítám po bankách, pojišťovnách, setkávám se se spolužáky a nakupuju. To mě chytlo strašně moc. Tak moc, že bych potřebovala nějakou brigádu, která by doplnila mé zásoby v Komerční bance.
V neděli jsme vyrazili do Olomouce do Olympie na nákupy. Koupila jsem si nádherné kozačky v Deichmanovi a překonala tím svůj osobní rekord v penězích utracených za jedny boty. 2199 korun. Tyhle peníze jsem chtěla utratit za zimní kabát. V posledním obchodě (New Yorker) jsem se už pomalu smířila s myšlenkou, že kabát pod dva litry neseženu a pojedu po Novém roce do Polska. Štěstí, že měli předvánoční slevy a já si mohla koupit krásný zimní béžový kabátek za 739 korun:-) Miluju slevy! Miluju Olomouc (tam zboží z pultu nezmizí tak rychle jako v Ostravě:-)).
V úterý jsem uklízela, dělala PFka a Rafaelo kuličky. Z dvojité dávky. Už nikdy. Byla jsem tak ulepená a přežraná touhle sladkou hmotou, madlemi a kokosem jako nikdy.
Včera jsem ještě hodinu před večeří dokončovala úklid v pokoji. Vyžehlila jsem si svoje krásné balonové šaty, udělala ze sebe girly girl a prostřela stůl.
Dostala jsem všechno, co jsem si přála a pár věcí navíc. Dostala jsem první knížku od Báry Nesvadbové, žehličku na vlasy, svetříky, penízky, náušničky a řetízek, knížku pro Býky, knížku Isabel Allende, magnetku s čučňákem, trička, voňavku bruno Banani, make-up Bourjois se štětcem a pár věcí, na které jsem už zapomněla:-)
Dobrá zpráva ze Santanderu zní, že chicas checas nemusí dělat 40stránkovou seminárku do Religiones. Budou mít "examen especial". Ani 15 stránek do Historie. Stačí 4. Tak já se do toho asi pustím, do soboty to snad sepíšu, v neděli se pustím do Evropské unie. To bude vtipnější...
P.S. Noci vyplňuju koukáním na Family Guy a IT Crowd season 3. Miluju seriály:-)
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42
Škola: Profesoři jsou mnohem více přívětiví a vstřícní ke studentům než v Česku. Vycházejí jim vstříc, jednají s nimi jako s rovnými, výuka probíhá stylem brainstormingu a profesoři neodrážejí na studentech svou špatnou náladu a ve svých oborech jsou to naprostí profesionálové.
Lidi: Jsou více v pohodě. Častěji potkáte na ulicích lidi s úsměvem na rtech než tady. Jsou slušnější a frázi "No te preocupes." Slýcháte tak desetkrát denně.
Chlapi: Nadrženější. Ale vychovanější. Po fiestách nás často někdo hodil až domů a čekal, až se za námi zabouchnou dveře. V baru ale častěji potkáte týpky, na kterých je vidět, co přesně hledají. A když Vás na něco pozvou a vy chcete kolu, máte smůlu. Jsou přímější, na rovinu se Vás s největším klidem zeptají, jestli s nimi strávíte noc.
Služby:V obchodě nenarazíte na prodavačku bez úsměvu. Při kalkulování nákupu Vám ještě navíc ten nákup stíhají balit do tašek. Každý obchod má svoji tarjetu, na které se Vám hromadí sleva na libovolný nákup. Já si velkou slevu užiju v únoru:o) MHD je o něčem jiném. Řidiči jezdí stylem brzda-plyn a kruhové objezdy jezdí málem rovně. Nemají přesný jízdní řád. Na každé zastávce sice visí rozpis, jak často autobus jezdí, ale ve výsledku je Vám údaj 25-37 minut na nic:-D Na lepších zastávkách najdete světelnou ceduli s aktuální pozicí Vašeho autobusu. Na těch je i počet minut, které zbývají do příjezdu autobusu. V RENFE se o Vás pěkně starají. Dají Vám sluchátka, pustí film, dají bonbony a průvodčí má v popisu práce pomoci Vám s kufrem.
Já: Myslím si, že mě Španělsko změnilo. Soudit sebe samu je docela těžké, já jsem ale odvážnější a pokusím se o to. Jsem sebejistější. Zvládla jsem tři měsíce bez rodiny v cizí zemi, musela se domluvit cizím jazykem, i když si o své znalosti toho jazyka moc nemyslíte. Nakonec je stejně teorie k ničemu. Více si věřím co se týče orientačního smyslu, mám pocit, že i můj všeobecný přehled je větší. Mám vytrénovanější nohy. Ony ty 2 km denně z kopce a do kopce do školy se podepíšou:-)
A konečně cítím, že jsem našla něco, co mne nakopává vpřed. A nedávám takmoc na cizí mínění. Z toho by se člověk musel zbláznit. A to já nechci:o)
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42... od uterka. Misto zitrka. Doma byli pekne prekvapeni, kdyz jsem si odemkla a vesla dovnitr se slovy: "Kde je uvitaci vybor? Delate, jak byste me necekali."
V nedeli jsme si byly pujcit u Jacoba vahu. Prvni vazeni kufru: 26kg. Jeste v predsini jsem vybalovala "nepotrebne veci". Takze vsechno obleceni, letacky a tak... Domu jsem nakonec vezla 16.5kg a to to byly jen darky pro moje mile:o). Na letisti jsme se sly odbavit k sympatakovi. Obe jsme mely 16.5 a on se rozpovidal o tom, ze minuly tyden byl v Cesku, v Praze a moc se mu libilo: "Byl jsem na tom moste... A nahore jak je neco jako katedrala." Takze jsme prikyvovaly, usmivaly se a doplnovaly nazvy nasich pamatek:-)) Pak jsme se zeptaly, jestli byl na nejake fieste, tak se jen tak stydlive usmal, prece to neprizna, ze. A pak se nas zeptal, jestli si priplatime za kila navic nebo neco z kufru vytahnem. A my, ze teda vytahnem, ale ze v kufru mame jen darky: "Buen viaje."
Let byl vselijaky, ne moc prijemny. V prvnim letadle jsme meli docela neprijemne letusky, zazili jsme hrozne turbulence, ze jsme se se Sylvou musely drzet za ruku, zatimco Italky pres ulicku se modlily. Kdybych nemela pas, myslim, ze skoncim pilotovi na kline. A to jsem sedela uplne vzadu:-)
Ale jinak fajn. Spanelsko, Francie i Italie jsou v noci moc kouzelne, osvetlene a mraky jsou jako periny:-)
Deset hodin jsme prespavaly na letisti, ktere bylo plne podobnych prespavacu, kteri taky nakonec vubec nespali, vsichni jsme sedeli na zemi, protoze na letisti bylo asi jen 20 sedacek...Nakonec jsme to zvladly, i diky Pratelum, HIMYM, Simpsonum a Gymplu, hudbe a kniizce. Aspon tak... Na letisti btw.nebyl ani automat na kafe nebo kolu, bufet otevreli v 5 rano, takze jsme si koupily aspon tu Kolu za 3 eura jednu pullitrovku.
Druhe letadlo bylo o necem jinem, letusky Cesky, prijemne, turbulence mensi, nahlasene dopredu, takze zadne neprijemne prekvapko jako v prvnim letadle. Navic hlasili i nad jakymi mesty zrovna proletame a ja byla vdecna za to, ze sedim u okynka, protoze Innsbruck je zeshora vazne uzasny, hory jsou tak malinke...:-)
V Praze jsme byly v 9:55 rano. Do Ostravy jsem dorazila kolem 15:50 a mela co delat s 20kilovym kufrem (protoze jsem si prendala par veci z prirucniho do kufru) na tech vsech schodu na Svinove. Nakonec jsem vylezla do tramvaje, sedla si pritom na notas a kufr na me, protoze Cesi jsou jeste vetsi gentlemani nez Spanele. A to bez srandy...
Pak jsem konecne dorazila domu...
Od te doby jsem se malem nezastavila. Litam po uradech, uzivam si rodinu, kamarad, balim darky:)
Byla jsem uz v bance, vytiskla si vsechny nutnosti, ktere budu potrebovat do Santanderu (skola, letenky). Zalozila jsem si denicek. Fasadu nema jeste hotovou, takze do nej zatim ani nepisu. Nechala jsem si opravit boty, koupila svicen na hrbitov, domu a vetvicky na vyzdobu. Byla jsem s mama na urade v centru, protoze ji ukradli obcanku. Na pojistovne jsem kvuli proplaceni permanentky vystala dvouhodinovou frontu v hnusne zime.
A dneska konecne snezi:)
Vcera jsem mela sraz se spoluzaky. Moc hezke po tak dlouhe dobe:-) Vzpominali jsme na Barcelonu, vypravela jsem o Santanderu. A vezla se domu v aute:-)
Dneska jsme s Hankou byly na nakupech. Malem jsem si koupila zimni kabat. Skoda, ze vsude uz maji jen velke velikosti:) Dostaly jsme ochutnat angrestovou a rybizovou medovinu. Mnam:) A povidaly jsme si dlouho.
Tak rada vidim po takove dobe zase svoje pratele.... Ale stejne se tesim zpatky:)
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Jak moc se tesim domu, nevi snad nikdo. Tesim se na rodice, brachu, i kdyz si skoro denne pisem na QIPu. Na vsechny moje pratele. Jak jim slavnostne predam darecky, ukazu fotky a povypravim vsechny zazitky. Protoze ne vsichni to tady ctou. I kdyz o blogu vedi:o)
Moc moc se tesim.
Doma vezmu nejvetsi krabici, ve ktere vzdycky byly darky pro moje milovane. Vezmu tapetu, ktera nam zbyla z posledniho tapetovani. Krabici popisu napisy, ktere se vazou k memu erasmackemu pobytu tady. A do ni dam vsechno, co mi Erasmus dal. Papiry na vyrizovani, letenky, fotky, uceni, letacky, knizky, diar, mapy, jizdenky, vstupenky. Vsechno. Az se tou krabici budu za par let probirat, budu brecet jako mala, ze jsem byla tak blba a pobyt si lip neuzila. Znam se. Ale jinak to proste nejde.
Az pujdem s Nifi na nakup poslednich darku pod stromek- jsme domluvene uz dlooouho, koupim si v Lasu poradny sesit. S krouzkovou vazbou. A bude to muj novy denik. Zacalo me bavit sbirat basnicky, pisnicky, ktere se mi moc libi, maji se mnou neco spolecneho a nejruznejsi texty z internetu. Ty sbiram a ukladat do Konceptu v emailu. Az bude tento zazracny denik, vsechny si je opisu, vytisknu, whatever.
Nevim, co bude dal s netovym denikem. V posledni dobe prestavam mit chut dale se takto verejne obnazovat. Nestacilo to uz po skoro peti letech neustaleho pisankovani o nicem? Mam pocit, ze jsem si za tech pet let vypestovala zavislost na stezovani si. Nepisu ani tak o radostnych momentech, ktere mam, jako o starostech, problemech a porad resim, co mi ktery "kamarad" udelal. Ma to jeste smysl? Ma moje blogovani kouzlo (pro me)?
Vsechno ukaze cas. Vsechno je to o case.
† 25. 04. 2009 | kód autora:
m42Muj kufr se nevejde do 15kg limitu, ktery ma nase letecka spolecnost. Vim to jiste. Vcera jsem nakoupila asi 5kg ruznych dobrot, ktere jsem chtela dovezt kazdemu, kdo je mi mily:-)
Nakoupila jsem vsechny darky. Finito. Konecne. Uz nekupuju vubec nic. Mam v penezence dvacku, kterou si chci nechat na cestu zpet pro pripad:-)
Uz ted vim jiste, ze se do 15 kil nevlezu. Nepujde to. Vezu tolik propagacnich materialu, papiru do skoly, darku, suvenyru a nejake obleceni, ze proste neni sance, aby to celkove dalo jenom 15 kilo. A pro kdyz zkusim na zkousku zabalit kufr, potvrzuje se to. Jenze kdyz pak premitam, co vyradit, neprijdu na vubec nic.
Bude to asi perny tyden. Od pondelka do stredy az do vecera ve skole. Ve ctvrtek zrejme rozluckova party. V patek vecer letim. Tak balim radsi uz ted. Pro klid duse. Jenze jsem klidnejsi, kdyz vim, ze to proste pobalit nemuzu? Mam pocit, ze kufr vazi tolik jako vazil, kdyz jsem jela sem. 38 kilo...
Momentalne mam venku uz jen kosmetiku a nejake obleceni, ktere budu potrebovat. A notas samozrejme. A uceni. Bude to asi jeste sranda. Zadna scena jako z americkeho filmu, kdy herecka seda na kufr, aby ho zavrela, se konat nebude. S mistem neni problem...
Musime zajit za Eugeniem, at nam pujci vahu, at nas na letisti nic neprekvapi:-)
Posloucham Nohavicu, Oreju de Van Gogh a Amaiu Montero. Jen tihle mne momentalne dokazou uklidnit. Vyprala jsem spoustu veci. Zbyle tri spolubydly jeste spi. Kdyz nekdo randi az do noci:-D A v kuchyni je obrovsky binec. Ne takovy jako minuly tyden, ale stejne. Neuklidila jsem. A v klidu se nasnidala v pokoji.
A ted jsem si poctive obalila nervy 1/3 cokolady Milka Choco-Swing.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
